Emoční zranění z odmítnutí: Jak ovlivňuje náš život?

Zřejmě každý z nás někdy zažil pocit odmítnutí. Pocit, že nejsme přijatelní takoví, jací jsme. Možná to bylo v dětství, když nás něco trápilo, byli jsme smutní a rodiče spěchali do práce a neměli na nás čas. Nebo jsme cítili vztek, když nám sourozenec rozbil oblíbenou hračku a máma nebo táta odmítli naše emoce. Možná v dospívání, když nás někdo, koho jsme milovali, opustil. A možná v dospělosti, když jsme se snažili zapadnout v nové práci, ale necítili jsme se dost dobří.

Tento tichý, ale hluboký pocit odmítnutí v nás zanechává stopu – emoční zranění, které může ovlivňovat celý náš život.

Kdy a jak vzniká emoční zranění z odmítnutí

Zranění z odmítnutí obvykle vzniká velmi brzy – často už v dětství. Může vzniknout už v prenatálním období nebo při početí, které je nečekané a máma nebo táta s miminkem nepočítali.

Dítě přirozeně touží po přijetí, lásce a uznání. Pokud se však v dětství setkává s chladem, kritikou a odmítnutím svých pocitů ("nebreč", "nepřeháněj", "nic se Ti nestalo", "to nic není"), vnitřně si vytvoří přesvědčení, že takové, jaké je, není v pořádku.

Zranění může vzniknout i z drobných, zdánlivě nevinných situací:

• Když se rodič od dítěte odtáhne ve chvíli, kdy projeví silné emoce (například se vzteká nebo brečí).

• Když je dítě často srovnáváno se svými sourozenci nebo s ostatními dětmi.

• Když není vyslyšeno, protože "dospělí to vědí lépe než Ty".

• Když je potrestáno za to, že je samo sebou – citlivé, živé, spontánní.

V dospělosti se toto zranění může znovu aktivovat v partnerských vztazích, v práci nebo v jiném kolektivu. Každé skutečné či domnělé odmítnutí otevře starou ránu a spustí stejný pocit – "nejsem dost dobrý/dobrá, nejsem hoden/hodna lásky".

Jak se emoční zranění z odmítnutí projevuje

Toto zranění je velmi bolestivé, a proto se s ním naše psychika snaží vypořádat různými strategiemi. Každý člověk reaguje trochu jinak, ale často se objevují tyto projevy:

• Silná potřeba uznání a přijetí. Děláme vše pro to, aby nás druzí přijímali – přizpůsobujeme se, potlačujeme své potřeby a pocity, říkáme "ano", i když cítíme "ne".

• Strach z odmítnutí. Bojíme se projevit naplno, říct svůj názor, ukázat své pravé já, abychom znovu nebyli zraněni.

• Přecitlivělost na kritiku. I drobná poznámka může bolet víc, než bychom chtěli.

• Vyhýbání se hlubším vztahům. Paradoxně se někteří lidé s tímto zraněním chrání tím, že se emocionálně uzavírají – "když k sobě nikoho nepustím, nikdo mě nemůže odmítnout a ublížit mi".

• Nízké sebevědomí a sebehodnota. V nitru zůstává hluboký pocit "nejsem dost dobrý/dobrá".

Jak to ovlivňuje náš život

Zranění z odmítnutí může ovlivnit naše rozhodování, vztahy i vnímání sebe samých.
Můžeme se cítit neustále v napětí – mezi touhou být milováni a strachem, že budeme opět odmítnuti.
V partnerských vztazích to může vést k emoční závislosti na partnerovi či partnerce a potřebě neustálého ujišťování o lásce nebo naopak k emočním únikům, kdy se člověk vyhýbá prožívání vlastních emocí nebo blízkosti partnera nebo partnerky. 

V práci se toto zranění může projevovat jako perfekcionismus, potřeba neustále dokazovat svou hodnotu, nebo pocit, že nikdy neuspějeme dost.

Dobrá zpráva však je, že toto zranění je možné uzdravit.
Ne odmítnutím bolesti, kterou s sebou přineslo. Ale tím, že ji laskavě obejmeme.

Cesta k uzdravení

Uzdravení přichází, když si dovolíme znovu přijmout sami sebe.
Ne jako dokonalé, ale jako opravdové.

Jaké kroky nám v tom mohou pomoci:

1. Uvědomit si své zranění. Přiznat si, že tu je – ne jako slabost, ale jako zkušenost, která nás formovala.

2. Připomenout si, že to, co jsme cítili, bylo opravdové a v pořádku. V dětství jsme nemohli reagovat jinak. Teď už ale můžeme.

3. Pečovat o své vnitřní dítě. Můžeme si představit malé dítě v sobě, které bylo odmítnuto a dát mu svou pozornost a péči. Obejmout ho v duchu a říct mu: "Vidím Tě, slyším Tě. Jsem tady pro Tebe. Jsi v pořádku takový/taková, jaký/jaká jsi."

4. Uzdravit své osobní hranice. Není naší povinností být takoví, aby nás všichni milovali. Naším úkolem je být pravdiví sami k sobě.

5. Dovolit si být k sobě laskaví. Každý krok, kdy se postavíme sami za sebe, je krokem k uzdravení.

Co nás učí emoční zranění

Zranění z odmítnutí nás učí jednu z největších lekcí života – milovat a přijmout sami sebe bez podmínek.

Když toto zranění uzdravíme zevnitř, přestaneme hledat potvrzení zvenčí.
A právě tehdy začínáme přitahovat do svého života lidi, kteří nás přijímají takové, jací skutečně jsme.

Tématům emočních zranění se věnujeme také na sezeních Fen kineziologie Esence. Možná Vás budou zajímat zkušenosti z terapií:

Pokud Vás trápí nějaké emoční zranění a chtěl/a byste zjistit, zda je Fen kineziologie Esence vhodná právě pro Vás, můžete si napsat o 20 minut on-line konzultace zdarma na danuse.strnadova@email.cz. Nebo si můžete rezervovat svůj termín sezení:

Přeji Vám krásný den, kéž je pomoženo 🌸

S láskou

Danka Strnadová